Cesta na východ 7/2021

První červencový víkend, ozdobený a protažený státními svátky na čtyři dny kuse. Co víc si přát, že? Pokud se tedy nerozhodnete vydat vstříc pátečnímu dobrodružství na D1 😊 To je potom ten svátek opravdovým kořením cesty. Protože stejný nápad prožít čtyři dny na východě, má evidentně většina západní poloviny republiky 😊 První opuštění plánované trasy nastává už po 50ti km na D5. Výhybek absolvujeme ještě několik, nejzábavnější byla asi 40ti kilometrová smyčka po "polňačkách" kolem Brna. Nicméně u Vyškova jako když utneš a najednou klid. Do Zlína už dojíždíme po prázdné dálnici a závěr přes kopečky do Luhačovic, je za odměnu. Nakonec po šestihodinové jízdě konstatujeme, že už jsme mohli být v Arcu a jdeme na zmrzlinu a pivo, než nám zavřou.

V sobotu popojíždíme do Valašských Klobouků, a odtud dvě stanice vlakem do Valašských Příkazů. Valíme to po zelené přes Študlov směr hřeben na rozcestí Požár. Převýšení 300 metrů kluci oba po svých hravě, a za odměnu jim na hřebeni začíná pršet. Takže navlékáme pláštěnky a pochodujeme ve slejváku přes Kyjanici, pozorovatelnu Durch(kde jsme už skoro durch), Ploščiny až k rekreačnímu středisku Královec. Zde je motosraz příznivců motocyklů JAWA. Což je pro kluky dost atrakce. Přestává pršet a tak osycháme na terase Restaurace Královec, kde hřeje slunce a pozorujeme přijíždějící JAWy. Po obědě pokračujeme na rozhlednu Královec (Finiš), a po NS Královec až na nádraží do Val. Klobouků.

Nedělní den věnujeme přímo blízkému okolí Luhačovic. Je krásný slunný letní den. Parkujeme u Hotelu Vega, který se vypíná na Luhačovickou přehradou. Odtud jdeme po červené a následně po žluté značce, kterou stále křižuje nějaký cyklotrail. Na "Rozcestí pod Komoncem" odbočujeme na modrou značku a pohřebeni přicházíme na vrchol Komonec 672 m.n.m. Tady nás čeká milé překvapení. Samoobslužná lednice ukrytá v zemi. Dáš si pivo, nebo limonádu, platbu provedeš QR kódem, nebo hotově do kasičky. Kluci jsou z toho dost nadšení a my taky 😊 Po občerstvovačce poskakujeme z vesela dál přes vršek Bába až ke zřícenině hradu Světlov. Odtud prudkým klesáním po zelené naučné, kterou lemují vyřezávaná zvířátky - ideální atrakce pro děti, do Podhradí a zpět k autu u "Vegy". Odpolední program dáváme na přehradě, kde jezdíme na padelboardu a koupeme se.

No a v pondělí 5. července nastává tolik očekávaný okamžik. Naši chlapci rádi dobrodružství. A momentálně největší dobrodružství, je jít na "čundra". Takže batohy naplnit jak na týdenní přechod nějakého karpatského pohoří a můžeme vyrazit. Přibližovadlo parkujeme na nádraží v Horní Lidči a jdeme na bus. Jedeme několik zastávek až na Lidečko, rozcestí Pulčín. Zahajujeme výstup po modré turistické. Cestou míjíme velké množství studánek, jde se nám z vesela. První výškový tábor je pod Pulčínskými skalami u vodopádu. Pár fotek, setřást klíšťata a začíná dobrodružství. Stoupáme přímo po hřebeni Pulčínských skal, kde je cesta zajištěná řetězy. Boys si připadají minimálně jako Hermann Buhl s Kurtem Diembergerem, a neohroženě letí po řetězech vzhůru. Až mám občas problém je s tím obývákem na zádech stíhat. Na vršku kopce Hradisko 773 m.n.m. rozbíjíme další tábor, vytahujeme hamaky a dáváme obědovou pauzičku a blbne na kamenech, posázených po lese. V odpoledních hodinách se dostáváme oklikou, panoramatickou cestou, za sběru borůvek, a hodiny botaniky do vesnice Pulčín. Zalézáme do hospody "Stodola", kde je tábořiště zdobené indiánskou tématikou. V podvečer se přesouváme na nedaleké "Tábořiště Pulčín", jenž má sloužit jako nouzové nocoviště. Bohužel je zde úplně plno, nějaká partička tu zřejmě tráví svoji dovolenou. Naštěstí víme, že na zahradě u hospody nás rádi nechají přespat. A tak se vracíme tam. Večer ještě chviličku posedíme a za svitu měsíce uleháme do spacáků.

V úterý nás opět čeká přesun přes celou republiku na západ. Takže ráno zbytečně neprotahujeme balení, a po snídani vyrážíme z Pulčína po žluté značce směr Horní Lideč. Cesta se táhne po hřebeni nad Horní Lidčí mezi pastvinami. Nabízí perfektní výhledy do okolní krajiny. V úmorném vedru dojídáme rozteklé čokolády, docházíme k autu a startujeme jízdu domů.

Kraj je to čarovný, zajímavý a svérázný. Škoda jen, že od nás tak vzdálený. Ale je tu co objevovat, určitě sem ještě vyrazíme 😊

................a takhle to vypadá, když chce 2O kilo, unést taky 20 kilo.............. :-)